Vzpomínky na lásku

Ohlížet se, nebo ne? Já si malý pohled přes rameno dovolila a uviděla lásku.

Sedím v letadle a pozoruji oblaka, která vypadají jako neprostupně hustý a nadýchaný sníh na horách. Velkohorách.

Chlápek vedle mě chrápe, fakt vydatně. Hned mě vrací o deset let do minulosti, do doby, kdy jsem takhle protrpěla noc co noc se svým prvním přítelem. Bohužel, jeho chrápací porucha byla dědičná, a tak mé zoufalství dosáhlo vrcholu v okamžiku, kdy na stejném patře víkendové chalupy společně basovalo skvěle sehrané trio ve složení přítel, jeho bratr a jeho otec.

Některá postižení jsou nevyléčitelná, protože neléčitelná. Jako láska. Láska, když se s nikým necítíš tak dobře jako s ním. Závislost, když se nikdy necítíš dobře, jen s ním.

Láska je něco, co nevyléčíš, ale dá se s tím dožít. Stejně jako s Gilbertovým syndromem. Nebo zkříženou lateralitou.

Promíjím chrapounovi, že se mě hned na úvod našeho setkání snažil ošidit a předstíral, že sedadlo u okna je jeho. Musela jsem mu předložit palubní lístek, než mě s kyselým přezíravým výrazem pustil na mé místo. Gentleman. Promíjím mu nezdvořilost, protože díky jeho chrápání se mi v hlavě promítly všechny emoce, vzpomínky a zásadní pocity mé první lásky. Připomněly mi, co potřebuju. Roky v mém životě něco chybělo a já nevěděla, co přesně hledám.

Jednou jsem se své první lektorky tance ptala, jestli má smysl zkoušet jiné lekce než ty její. Jestli se tím člověk zbytečně neplete. Usmála se, mile a vědoucně, o pár let starší a mnohem moudřejší než já. Řekla, že s tancováním je to jako s první láskou. Máš pocit, že je to to nejvíc, co můžeš zažít, dokud nezažiješ něco jiného. Tančila jsem tehdy poprvé s ní a taky se svojí první láskou a myslela si, že to obojí je nejvíc, co můžu zažít. Protože jsem to zažívala poprvé a nebylo s kým a s čím srovnávat. A říkala si, že ani nic jiného zažít nechci.

Chci tohle do konce života. Nejmíň. Jak by něco mohlo být lepší?

Ale každá první láska skončí. Přijde druhá. Třetí. A ty zjišťuješ, co všechno můžeš zažít a jaké různé odstíny vztahy mají. Odejdeš z jednoho města do druhého a musíš si najít jiné lekce tancování. Tančíš a potichu se směješ. Často vzpomínáš na svoji první lektorku a říkáš jí: mělas pravdu, jen jsem tomu nechtěla věřit, protože jsem nechtěla věřit tomu, že můžu být šťastná jinde a s jinými. Chtěla jsem být závisle šťastná jen s tebou.

Prošacuj svůj batůžek

V příběhu o Chihiro jsem napsala, že člověk se nemá ohlížet. Díky chrapounovi jsem si malý pohled přes rameno dovolila. A je to ohlédnutí vítané a prospěšné. Potřebné. Přenesla jsem se ke své první lásce a zrevidovala, proč byla tak krásná. Uvědomila jsem si, že – ať vědomě, či podvědomě – hledám tu krásu zase. Už celých šest let.

Nepřemýšlím o své minulosti jako o sledu událostí a neroztékám se dojetím nad tím, jaké to bylo tehdy. Takové vzpomínání smrdí patosem a má nádech ‚coby kdyby‘ a ‚tenkrát, to bylo všechno mnohem lepší‘. Zaměřuju se raději na to, v čem pro mě dané období bylo nejsilnější. A najednou vidím, co hledám a potřebuji. Co jsem vždy hledala a potřebovala. Možná máme každý svůj životní leitmotiv. Něco, co s námi jde celý život.

Takový malý batůžek, kterého se nikdy nezbavíme. A když ho někde zapomeneme, strašně moc nám chybí a jsme bez něj jako bez ruky.

Nechápej mě špatně. Nechci se vracet ani nic opakovat. Nechci vztah, jaký jsem už měla. Jen jsem se pídila po základní esenci, která mě oživuje. A zjistila jsem, že tou mou je nesobecká láska, která se nebojí zranění. A budu ji už vždycky vyžadovat. Protože bez ní můj vnitřní plamen skomírá a vyhasíná.

Díky revizi jsem si uvědomila, že potřebuji někoho, kdo se nebojí mě milovat. Žádné hry na ‚nemám čas‘. Žádný odstup. Žádná zadní vrátka. Jen prosté ‚chci být s tebou‘ navzdory všemu a všem. Skoro jsem přehlédla, že u mě někdo takový čtyři měsíce stojí. Skoro jsem ho odmítla. A málem o něj přišla.

Můj muž je statečný a odvážný, protože vyrůstá z pevných kořenů. Nehraje si na něco, co není. Říká mi ‚blbečku‘. Něžně a se smíchem v očích. A taky s láskou. Miluje mě otevřeně a bez vytáček. Je hrdý na to, že mě miluje. Zbožňuje mě a nechrápe (!). Jak řekla má lektorka Jana, s každou novou láskou se někam posuneš. A měla pravdu.

 

1 thought on “Vzpomínky na lásku

Komentáře nejsou povoleny.