Jak úspěšně zvládnout první rozstřelovací interview? Spolehni se na svůj šarm. Buď sama sebou. A hlavně se vysmrkej.

Našla jsem místo, kde chci pracovat. Myslím, že se k sobě skvěle hodíme. Vyladila jsem životopis, předvedla motivaci. Po dvou týdnech a drobné urgenci dostávám nabídku k prvnímu pohovoru. Zadání od personalistky Moniky zní: „Nečekejte žádné záludnosti.“ Netuším, jak se připravit na nezáludnosti, ale naštěstí den předem dostávám hned dvě dobré rady. Od maminky: „Spolehni se na svůj šarm.“ Od sestry Johanky: „Buď sama sebou.“ Díky moc.

Když jsem sama sebou, má to svůj nezpochybnitelný šarm

Ready steady go

První setkání s mojí vysněnou agenturou má proběhnout online. Minutu před začátkem hangoutu se připojuju. Aplikace hlásí, že jsem jediná osoba. Zatím. Doprdele, budou si myslet, že jsem proaktivní vtěrkóza. Čekám. První minuta. Druhá. Třetí. Kontroluju pokyny z mailu. Kontroluju datum. Kontroluju čas. Ne, tohle jsem zvládla dobře, přestože většinou netuším, kolikátého je (ne, neptej se, prosím, ani teď to nevím). Pět minut. Nic. Osmá minuta, zvoní mi telefon. Dozvídám se, že na mě čekají a já nikde. Já jim říkám, že na ně čekám a oni nikde. Aha. Čekáme na sebe a nikdo nikde.

Internety. Čiré zlo. Já vám to říkám furt. Pojďme radši s ledvinkou běhat po lese, střílet z luku a spát pod stromy

Připojení přes hangout nefunguje. Další varianta. Jiný hangout. Fuck yeah, vidím obličej. Aha, hýbe rty. Ale co to? Já ho neslyším? Fakt ho neslyším? A doprdele. Nééé. Ráno jsem vstala dřív. Donutila Johanku s příšernou kocovinou, aby si nainstalovala hangout do mobilu a mluvila se mnou, protože to večer předtím dobrovolně slíbila. I při opakovaném testu sluchátka fungovala bezchybně.

Pak jsem si dokonale srovnala displej počítače, aby nezachytil nic indiskrétního. Vyhodila jsem kočky i se záchodem do vedlejšího pokoje (nechtěla jsem riskovat ani vysoce pravděpodobnou situaci 1 ani situaci 2). Použila jsem parfém, protože opium mi dodává šarm. Namalovala se (!) a třikrát si přečesala vlasy (pokaždé se stejným výsledkem). Dokonce jsem sundala tepláky a oblékla džíny, přestože ve videocallu nejsou vidět.

A přesto… Promiňte, já vás fakt vůbec neslyším. Proč hýbete rty a říkáte toho tolik, když vás neslyším? Můžu se tady před vámi na místě zabít?

Ehm, doprdele, proč jsem do životopisu psala, že k mým přednostem patří odezírání ze rtů? Rozhodli se to prubnout? Dobře, odhalili jste mě. Lhala jsem! Tuhle dovednost zatím neovládám, ale slibuju, že se všechno doučím, pokud mě zaměstnáte. Mrky mrk. Šarm?

Hangout nakonec probíhal tak, že jsem měla celou dobu u ucha iphone a zároveň se pro vizuální kontakt dívala do obrazovky počítače. Moderní a pohodlné, že? Myslím, že to naprosto vystihuje úspěšnou uchazečku o zaměstnání v progresivní digitální agentuře.

Kde jsou otázky, jsou i odpovědi

Zatímco překvapivou klíčovou znalostí, která mě vynesla až na křeslo šéfredaktoky Apetitonline.cz, byla definice SEO (easy as fuck), věděla jsem, že tentokrát si s tímhle fakt nevystačím. Bohužel jsem věděla, že na tom ani nic nezměním. Zde stručný výčet nejzajímavějších otázek a mých dechberoucích odpovědí.

Můžete prosím popsat organizaci svého dne?

Eh. V hlavě se mi to vaří a snažím se vymyslet nějakou akceptovatelnou verzi tohoto scénáře: Ráno v sedm vstanu. Zprcám kočky, že mě serou a nenechají vyspat. Zakopnu o Brusinku, přišlápnu packu Hvozdíkovi. Poslepu jim nasypu granule. Úspěšně se protáhnu dveřmi do kuchyně a jdu si uvařit kafe a čaj.

Cvičím. Jím. Čtu. Jím. Píšu. Jdu běhat. Jím. Jdu do lesa. Jím. Čtu. Píšu. Sleduju v kuse za sebou pět dílů nějaké kriminálky s psychologickou edukací. Jím. Chatuju s Johankou o tom, že nemám, co jíst. Jdu spát

Jak pracujete s informacemi?

Vidíte tohle? To je můj sešitek (díkybohu nevidíte, že je na něm ohavný otisk špinavé kočičí packy, mastný flek od granule a tři kolečka od tří různých káv ze třích různých dnů) a tohle je moje propiska. Tento sešitek mám na nápady pro své články. Další sešitek mám na výpisky z knížek. Třetí používám na poznámky ze seminářů a workshopů. A pak mám ještě jeden tahací do kabelky, ze kterého si přepisuju, co mě napadne někde po cestě, do jednoho z těch tří sešitků.

Když chci být fakt hodně progresivní, použiju svoji oblíbenou růžovou fixku na zvýraznění toho nejzajímavějšího. Nebo na obrázky

Aha. A jak tyto poznámky používáte, když si ty informace potřebujete setřídit?

No. Já… prostě si v nich listuju?

Jakou knihu o online marketingu jste naposledy četla?

Eee. Teď si nevzpomenu. E-mail marketing od Davida Kirše?
Pravda: Předevčírem erotickou harlekýnku Snoubenka na víkend. Hlavní hrdinka pracuje v newyorské reklamce. A je dost úspěšná. Killer woman. Má dlouhé tiziánové vlasy, super postavu a sbalí ji přebohatý megasexy chlápek, kolem kterého se soustavně vznáší vůně úspěchu. V knize si to třikrát docela dopodrobna rozdají.

Jaké aplikace v mobilu používáte nejčastěji?

Mail, Messenger, Twitter, Instagram a zapomněla jsem na Endomondo, iRadio a Apple Music

Jaké stránky máte nejčastěji v prohlížeči otevřené?

Natarozu, Twitter, Facebook, Asos a Zoot. Pak taky Youtube, Ulozto a sleduj-ukradeny-filmik-zadarmo.cz. A když si chci pustit Rapla, Pana Selfridge nebo Doktora Martina, tak internetové vysílání České televize.

Co vám chybí z předchozí práce v časopise?

Hm, z práce mi nechybí nic. Chybí mi jenom lidi. Bylo skvělé být součástí takového úžasného kolektivu.
Vysvětlení: Vydrželi celou noc házet jednoho morgana za druhým a pak druhý den s nechutnou kocovinou pracovat.

Tak to by bylo o naší firmě. Chcete se mě teď na něco zeptat?

No, ani ne, nic mě nenapadá. Snad jenom: chodíte spolu po práci s kolegy i někam pít, že?
Znamená: Jsem latentní alkoholička a už skoro rok nemám s kým kalit. Je nějaká pravděpodobnost, že když se s vámi skamarádím a zaměstnáte mě, situace se změní? Tedy stále budu alkoholička, nikoliv už latentní, a budu mít s kým kalit?

Jdeme do finále

Ano, pořád to ještě není všechno. Při posledních závěrečných větách jsem se zasmála tak snaživě, až mi vylítnul sopel přes půl obličeje. Jako… čekala jsem to dřív. Stává se mi to pořád. Ale ne v takové hojnosti. Přičemž jsme se dál snaživě smála a předstírala, že se nic takového nestalo, dokud mi nedošlo, že zatímco já na svém displeji nic nevidím, osoba naproti mě má nejspíš megamonitor, jehož velkou část teď zabírá můj sopel.

Dodržela jsem všechna doporučení. Byla jsem sama sebou a použila jsem svůj šarm

Když jsem se mámě předchozí den svěřila, že se mi nepozdává, že je pohovor online, s vtipem sobě vlastním kontrovala: „To je dobrý, aspoň můžeš prdět.“ „Mami! Vždyť by viděli, že se tvářím provinile jako pes, co se vychcal do postele, a navíc by to bylo slyšet.“ „To ničemu nevadí.“ Aha. Kruci. Možná jsem měla přitvrdit.

Slíbili, že se mi ozvou. Do týdne. Když ne, stačí se připomenout. Jistě. Ráda. Ahoj, já jsem ta holka, co s vámi hangoutuje s mobilem u ucha a od nosu se jí táhne sopel. Chcete mě?