Občas mě chytne záchvat úzkosti. Panika. Nevolnost až na zvracení. Většinou se mi daří ji ukonejšit, ale tentokrát se mě držela, ne a ne se pustit.

Byl večer před pracovním pohovorem. Po celý týden jsem byla klidná. Pečlivě se připravovala, bavilo mě to. Někde mezi sestavováním otázek pro interview a procházením aktualit ze světa sociálních médií jsem si uvědomila, jak mě plíživě objímá strach a svírá pevněji a pevněji.

Strach mám v určité míře ráda. Je zdravý a spolehlivě ukazuje, že mi na něčem záleží. Proto, když se mě někdy zeptáš, jestli mám strach, velmi často ti odpovím: „Mám, jinak by ani nemělo smysl tady teď stát.“

Odvaha není absencí strachu. Odvaha znamená, že do něčeho jdeme právě s vědomím strachu, jemu navzdory. 

Ale tentokrát přišel nevhod. Co s ním? Jak se zachovat v situaci, ve které potřebuji být klidná? Stejnou otázku jsem položila radě starších a maminka mi poradila něco geniálního. Jednoduchého a překvapujícího. Otáčí to celou situaci o 180 stupňů. 

Kdo se těší, může do lesa. A vůbec kamkoliv

„Když jsem šla ke státnicím, byla jsem úplně vyrovnaná a klidná,“ prozrazuje mi maminka. „Prostě jsem se těšila. Těšila jsem se, až jim ukážu, co jsem se všechno naučila. Moc jsem se na to těšila. Stala jsem se těšením,“ vzpomíná. Tajná přísada odhalena.

A když se v ní zabydlelo těšení, pro strach už nezbylo místo.

Těš se. Těš se na to tak moc, až se ty sám staneš těšením. Strach zmizí a zůstane jen čistá esence zvídavosti a radosti. 

Tohle by mě nikdy nenapadlo, přitom je to působivě geniální. Maminka otočila celou situaci vzhůru nohama. Jeden pól vyměnila za druhý. Strach za radost. Nepříjemnost za příležitost.

Můžu si přát, abych to měla co nejdříve za sebou. Aby už byla sobota a celý ten náročný pátek na pohovoru byl za mnou. Místo toho se těším a vyčkávám. Nechci přeskočit žádný okamžik svého života, žádnou zkušenost, ačkoliv znamenají jisté obtíže.

Teď se stávám těšením vždy, když se blíží situace, která mě vyvádí z mé komfortní zóny, je nepříjemná, obtížná nebo všechno dohromady.

Svíravost strachu měním na prostou radost těšení se. Jsem těšením.

Stačí se vědomě přepnout. Ze severu přejít na jih, z východu na západ.

Jsme tím, čím si řekneme, že jsme. Chci být strachem, nebo těšením? Uzlíčkem úzkostí, nebo mistryní klidu?

 Photo credit: freephotos.cc