Kousek barevného dortu s krémem a višní

Proč nepíšu

Tohle je článek o Ničem. Tedy o obsahu Natarozy za poslední čtyři měsíce. 

Nejdřív jsem myslela, že mám autorský blok. Pak se mi zdálo, že už nemám co říct. A nakonec jsem si uvědomila, že důvod, proč Nataroza vznikla, je pryč.

Nataroza byla součástí mé terapie. Způsobem, jak se vypořádat s temnou, smutnou, komplikovanou částí sama sebe. Místem pro hraní a zkoušení mademoiselle spisovatelky. Projektem, který se mi podařilo začít, rozvinout a – na mé poměry – dlouhou dobu držet při životě.

Teď přišel čas všechno pořádně protřást, promíchat, nechat usadit a počkat si na nový tvar. Těším se. Jen se možná ještě na chvíli odmlčím

Nataroza je mrtvá, ať žije Nataroza!

Hledám nový formát. Formát svého sdělení, formát textu, vizuál pro Natarozu. Takhle už mě nebaví.  

Dřív jsem žila v hlavě, dnes získávám odpovědi žitím. Je to dobrodružství, které mě neustále překvapuje. A občas hodně zaskočí.

Přeměnila jsem se já, přemění se i Nataroza. Jen zatím netuším, kým přesně chce být. Její minulost se zdá být trošku na obtíž. Možná bude muset někdo přes palubu. Snad je čas na úplně nový projekt. 

Laďte správnou vlnu, brzičko se ozvu. Tak ahoj!