Prvotní plamen, který oživuje a z přátel dělá milence. Touha je energie, která proudí mezi těly.

Své muže si nevybírám. Oni si vybírají mě. Vždy jsem chtěla jen ty, kteří po mně toužili. Jako zrcadlo odráží obraz, který se v něm vzhlíží, já reflektovala jejich touhu po mně. Neznamená to, že spím s každým, kdo po mně zatouží. Ale cítím, kdy po mně někdo touží. A rozhoduji, kdy chci jeho touze dopřát odezvu a zrcadlit ji.

Máš všechno, nepotřebuješ ještě něco? zeptala jsem se jako správná hostitelka Adama, když u mě zůstal po jedné hospodě, která se protáhla hodně přes půlnoc. Nechal si ujet poslední vlak domů a já se slitovala. Nemám všechno, odpověděl. A co ti chybí? podívala jsem se na něj s veškerou svojí bezelstnou naivitou. Ty. Potřebuju ještě tebe. A přitisknul se ke mně a já k němu, i když mě do toho okamžiku ani na chvíli nenapadlo přemýšlet o nás dvou v rovnici sex. A byla jsem jeho po několik následujících měsíců, přestože byl ženatý a s ženou veskrze šťastný. Byla jsem s ním, přestože nepředstavoval muže, který by mě na první – ten neznámý a neprobádaný – pohled vzrušoval a po kterém bych toužila, protože by se mi k zbláznění moc vizuálně líbil.

Moje tělo zrcadlilo jeho touhu, přijalo ji a bylo to krásné.

Toužila jsem také po Petrovi, nejošklivějšímu muži, po kterém jsem kdy toužila, protože měl krásnou duši. A tu duši jsem četla v jeho očích. V očích, které říkaly miluji tě. Chci tě. Vzal mě na gin s tonikem. Objednal druhý. Třetí. Čtvrtý. Pátý. A pak mě pozval k sobě domů a já zrcadlila jeho touhu. Jela jsem s ním a ráno se rozhlédla kolem sebe. Na podlaze se válel jeden obal od kondomu vedle druhého. A Petr se na mě zas podíval těma krásnýma očima barvy horké kávy a řekl, že jestli se do mě nezamiloval už včera večer, tak nejpozději dnes ráno, když uviděl všechny ty kondomy rozházené kolem postele.

Nebyly důkazem naší náruživosti, ale mé nezkušenosti, která mu připadala tak sladká a roztomilá.

Touha stejně jako duše nerozeznává pohlaví. Toužila jsem po Michelle, se kterou jsem se potkala na parketu. Netoužila jsem po muži, který tančil s námi, protože jeho touhu jsem necítila. Jeho pohyb byl fyzický a v dané situaci správný, ale neproudil s námi.

Michelle se vlnila a vzdychala pod mýma rukama a její vůně se dodnes vznáší kolem mě, když na ni vzpomínám.

Tančila jsem v Lemonu s gayem Gregorym a netoužila jsem po něm, protože on po mně netoužil. Tančila naše těla. Netančily naše duše. Nechtěli jsme se, protože jsme věděli, že je to zbytečné.

A pak je tady Patrik, kluk, po kterém je snadné toužit. Patrik, který se nebojí uctívat krásu a nejraději by pořád říkal jen samé krásné věci. Chce krásu obdivovat, chválit, lichotit jí, lízat. Říká mi, jak nádherná jsem, když mu kouřím. A já vidím, že to jen neříká. Čtu v jeho tváři, že si to vážně myslí. Stojí vedle mě a nejspíš se stydí. A pak mi nečekaně dá takovou pusu, až se mi z ní podlomí kolena. Oblékám si před ním punčocháče a on mi kouká na nohy a říká, jak jsou krásné. A kouká na mě a říká to stejné. A milion jiných věcí. Je potichu, silný a svébytný, jako strom na kopci, stojí a jen je, neosahává mě a nevysílá žádné fyzické signály. Přesto vím, že mě chce. A jeho touhu zrcadlím pokaždé, když jsem v jeho blízkosti.

Touha buď je, a nebo není.

A když se po dlouhé bláznivé noci v baru líbám s Davidem v jeho posteli, nevím, co dělat, protože mi nenapovídá. Nejdřív si myslím, že v něm jen neumím číst. Pak si uvědomuju, že v něm nemůžu číst. Protože není co číst. Jeho oči ani tělo nemluví slovy, která znám. Nepoužívají jazyk touhy, protože David po mně netouží, ačkoliv se snaží předstírat opak. Nevím proč, a tak s ním nespím, přestože bych mohla a ta jedna společná postel k tomu vyzývá.

Poznám, kdy po mně muž netouží a jen to předstírá. Kdy jeho dotyky nejsou dotyky touhy, ale dotyky zvyku. Nebo dotyky, které jsou očekávány, protože je někde viděl. Třeba ve filmu. Nebo v pornu. Nebo v pornofilmu. Trpěla jsem ve vztazích s takovými muži, protože neuspokojovali ani moje tělo ani moji duši.

Nic není víc neuctivé než spát se ženou, po které netoužíš. Spát s ní proto, že se to nabízí. Nebo by se mělo. Lhát sobě i jí.

Chci, aby muži po ženách víc toužili. Aby jim svoji touhu dávali najevo. Aby se ženy mohly cítit chtěné a milované. Aby nepřemýšlely o tom, jestli mají velký nebo malý zadek. Jestli jim někde nepřebývá kůže nebo chlup. Jestli voní a chutnají tak, jak mají. Aby si byly bez stínu pochybnosti jisté, že pro svého partnera představují to nejvíc, co v danou chvíli může mít.

Chci, aby ženy cítily touhu, aniž by o ní přemýšlely.

Touha je prvotní plamen, který oživuje. A z přátel dělá milence. Touha je energie, která proudí mezi těly. Přelévá se z jednoho do druhého, cestuje mezi nimi. Jako neviditelný proud, který zesiluje a ubývá, až odezní a zurčí si jen tiše pod povrchem, v očekávání, aby ve správný čas znovu vytrysknul ven.

Touha dává život. Touha náš činí živými. Ať už děláme cokoliv.

Patrikovi, který mi ve správný čas připomněl, jakou roli v mém životě hraje touha a že bez ní nikdy nemůžu být tou, kterou cítím, že jsem.