Mám strach. A nebojím se o něm psát

Vášnivě ráda sbírám příběhy a mluvím sama se sebou. Neustále kladu otázky. Sobě i ostatním.

Miluju offline život, filtrovanou kávu, procházky bez cíle a povídání z očí do očí. Přesto ostatní nejčastěji sleduju jen zpovzdálí.

Mou největší inspirací byl, je a bude #flashdance.

kniha

Ty nejdůležitější věci jsem se naučila od svých koček. #catlady

Díky nim bez stínu pochybnosti vím, kdo jsem. Věřím tomu, co dělám, bez ohledu na to, jak se na mě tváří ostatní.
Na rovinu si říkám o to, co chci.
Spím přes den, kdykoliv se mi chce a mám poblíž vlastní pelíšek.
Jsem zvídavá. Obezřetně. Nekonečně.
Nikdy nezapomínám na svou divokost.
Když je mi zima, stačí se k někomu přitulit. To vždycky zahřeje.
Strach zdravě chrání můj život, ale nesmí ho ovládat.
Pozorování lidí je největší zábava pod sluncem. Ideálně, když nic netuší.
Nejlepší zábava pod sluncem je taky přemýšlení. O čemkoliv. O samotě.

Nataroza