Pocit naplnění a štěstí souvisí s kvalitou vztahů, které vytváříme a udržujeme. Bez naslouchání a dávání jsou naše vztahy povrchní a prázdné. A stejný je i náš život.

V textu ‚Sestoupit do hlubin, naslouchat tichu‘ jsem přemýšlela o tom, jak důležitou roli hraje v našem sebepoznání ticho. Ticho jako mocný nástroj umí obohatit i naší komunikaci. Přeji si, aby se stalo její neoddělitelnou součástí. 

Ticho nám dává čas, abychom se mohli zamyslet a nadechnout.

A současně nás ticho děsí. Děsí nás být v tichu sami se sebou a děsí nás být v tichu s někým jiným. Pořád něco vykládáme, komentujeme, doplňujeme. Hledáme, jak hovor stáhnout zase k sobě, abychom nemuseli… mlčet a naslouchat. 

Naslouchání vyžaduje přítomnost odvahy. Odvahy čelit svým obavám a svému strachu. Vzít na vědomí toho druhého a dát mu prostor není snadné. Proto sdělujeme, ale nechceme, aby nám někdo něco sděloval. Nechceme přemýšlet. Nechceme se střetnout. A musím říct, že je mi z toho občas opravdu úzko.

Mluvíme proto, abychom nemuseli slyšet druhé. Mluvíme, abychom se nemuseli zamyslet nad odlišným viděním světa a aby nikdo nemohl zpochybnit to naše.

Mluvíme, abychom se neuvrhli do nejistoty. Upínáme se sami k sobě a nezajímá nás nikdo jiný. Líbí se nám v naší neprodyšně uzavřené krabici. Hlavně ji ani na skulinku nepootevřít.

Bojíme se naslouchat, abychom nepřišli o svůj status quo. O své bezpečí a své jistoty. Aby nikdy nezpochybnil nebo nenarušil naši pravdu a naše vidění světa. Náš dobře usazený světonázor.

Definuj mi naslouchání

Zeptat se někoho, jak se má, ale opravdu se zajímat, jak se mu daří. Chtít vědět, co druhého trápí a co se v jeho životě děje. Zeptat se na názor, ale být připravený, že se mi nemusí líbit a že mě přiměje k zamyšlení. To je naslouchání. Kdy naposledy jsi skutečně naslouchal?

Hodnota naslouchání spočívá v tom, že nás staví lehce mimo naši komfortní zónu. Narušuje stereotypy v myšlení a buduje kvalitnější, ucelenější vztahy, které nestojí na falešném předstírání zájmu, ale na zájmu opravdovém. 

Není mi jedno, co se ti děje. Zajímáš mě. Svěř se. Povídej. Jsem s tebou tady a teď.

Naslouchání se děje v tichu. Abychom mohli naslouchat, musíme umlčet svá ústa i své myšlenky. A to je pořádná dřina, viď?

Dar naslouchání znamená mít dar a ten dar také dávat. 

Když nasloucháš, dáváš. Dáváš hodně a dáváš bez nároku, že ti to někdo vrátí. Věnuješ čas a energii, věnuješ pozornost. Je to investice bez jistoty zhodnocení. To chce velký kus odhodlání a odvahy. 

Právě proto naslouchání obohacuje a osvobozuje. Nejen naše vztahy, ale především nás samotné.

Photo credit: freephotos.cc