Mé tempo je nepřizpůsobivé

Každé tělo má svůj vlastní rytmus. Náš rytmus určuje naše srdce. A každé srdce bije v trochu odlišném tempu.

Je léto, srpen 2017. Spolu se sestrou a jejím přítelem vyrážím na brněnskou přehradu. Je horký den, nejsme jediní, kdo si chce užít trochu volna mezi pracovními dny. Míjíme přelidněné pláže. Nacházíme místo v jedné menší zátoce, klidnější a opuštěné. Odhazuju oblečení, skáču do vody spolu se psem a plavu do středu přehrady, kde si jen tak polehounku plynu.

Z druhého břehu se ozývá křik dětí, slyším motorový člun a ještě něco dalšího. Bubnování. Dlouhá veslice s osádkou si sebevědomě razí cestu vpřed jako Vikingové. Najednou cítím, jak lapám po dechu a plavání je pro mě náročnější. Nestíhám. Nemůžu udržet tempo. A mé tělo ví dřív než můj mozek proč.

Hraju hru podle pravidel někoho jiného. Aniž bych si to uvědomila, plavu v tempu, které udává cizí loď. A její tempo je mému původnímu vzdálené. Je o pár vteřin posunuté. Rozdílné. Nejsem na něj připravená.

A tak opět přichází můj oblíbený moment prozření.

Když pochopím své tempo a budu s ním měkce plynout, vše bude v pořádku. Když najdu rytmus, který je pro mě přirozený a který podvědomě vyhledávám, přestanu se vyčerpávat.

Každé tělo má svůj vlastní rytmus. Náš rytmus určuje naše srdce. A každé srdce bije v trochu odlišném tempu.

Tančím. I on tančí. Každý ve svém tempu

Střih. Duben 2018. Hodina taneční improvizace. Na závěr lekce tvoříme improvizační kompozici ve třech bez hudebního doprovodu. Zatímco já a druhý tanečník se přirozeně shodneme a pohybujeme se v mírném, pomalejším až meditativním tempu, třetí tanečník rezonuje v nekončících vibracích. Jako neposedné zvířátko. Poskakuje, hází sebou, setřásá vlny. Neznepokojuje mě to.

Zjišťuju, jak fascinující je oddat se svému tempu a zároveň vnímat zcela jiné tempo někoho jiného.

Pozoruji, jak svojí kontrastní odlišností rámuje mé pohyby, můj taneční prostor, mé vyjádření. On má svůj čas a já svůj. A ty časy si navzájem nijak neubližují. Jeden nestírá druhý. Žádný z nich není kvalitnější nebo hodnotnější. Jsou to prostě jen dva odlišné časy, rytmy, které můžou bez obav a plnohodnotně existovat v jednom prostoru.

Nehodnotím, nesrovnávám

A od toho je dobré se odpíchnout, když má člověk tendence druhé komformizovat podle svých měřítek. Mám v hluboké úctě čas a rytmus druhých lidí, protože vytvářejí rámec mému žití. Jak bych si mohla uvědomit, jaký je můj rytmus, kdybych ho neviděla v kontrastu rytmů jiných lidí?

Nebudu předstírat, že se mi to daří stoprocentně. Nehodnotit. Nesrovnávat. Učím se. S každým člověkem, který mě znepokojuje až do rozčilení, když k něčemu přistupuje moc laxně, moc agilně, moc jinak.

Někdo je salám a někdo Jack Russell teriér. Každý máme svůj náboj, svůj čas.

Mám přání. Buď nepřizpůsobivý a respektuj nepřizpůsobivost. Uvidíš, že budeš šťastnější. A když ne, pořád zbývá druhá možnost. Přizpůsobit se. A být také šťastný. Tu cestu určuješ ty.

Hledej soulad. Najdi rytmus.