Lidé, které chci číst

Kolikrát jsem přečetla knihu od začátku do konce, přestože za to vůbec nestála?

Sama nevím, proč po pár nepříliš dobrých odstavcích s odevzdaným povzdechem rezignuju a čtu až do poslední strany, co jsem začala, přestože mě to vůbec nezajímá.

Trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomila, že už nechci číst knihy z povinnosti nebo ze soucitu. Chci číst dál, protože jsem zvědavá, co se bude dít. Kam mě povede další kapitola a co se v ní odehraje. Nechci dávat šanci jen proto, že možná, za další deset, dvacet, padesát stránek se něco zlomí a začne mě to bavit a zajímat.

Chci, aby mě kniha chytla od první stránky, prvního slova, prvního písmene.

Některé knihy ani nechci číst od začátku do konce, přeskakuji věty i odstavce, obracím narychlo listy, už už abych to měla za sebou a dozvěděla se, jak to dopadne. Většinou předvídatelně. Nechci už číst knihy, které mě nezaujaly od první stránky.

Hledám knihy, od kterých se nemůžu odtrhnout. Ponořím se do nich a nechám jimi prostoupit svůj život.

Přeju si, ať nikdy neskončí, přesto je hltám a každý den si dopřeju víc než rozumnou dávku. A pak po pár intenzivních dnech skončí a já vím, že můj život už nikdy nebude stejný, protože v něm kniha nechala svou stopu. A některé stopy nejdou zahladit.

Pro mě jsou lidi jako knihy. Hledám ty, od kterých se nemůžu odtrhnout. Nechám jimi prostoupit svůj život a dovolím jim zanechat stopu.

Jsou knihy, co lákají obalem. A ty se chytneš. Dost za ně zaplatíš a přitom z nich toho moc nedostaneš. Pár stránek a jdou na odkladiště titulů, co za nic nestojí. A pak jsou knihy, kterých si na první pohled nevšimneš, ale z nějakého důvodu je vezmeš do rukou, přijdou k tobě a ty začneš číst. Věnování. První nadpis, odstavec, kapitola. A zamiluješ se do té krásy.

Někteří lidé jsou pro mě jako knihy, ve kterých chci číst. A ty bez povšimnutí v knihovně ležet nenechám.

Když zažiješ večer, který se zdá být první dobrou kapitolou zajímavé knihy, těšíš se na další. Hltáš každé slovo a chceš rozvinout zápletku. Tušíš pár záhad a taky nějakou pointu. Víš, že ta kniha dost pravděpodobně bude úplně jiná, než si představuješ. A o to víc chceš číst dál.