Přistupte blíže, vážení a milí, jen račte dál. Vstupte do našeho spolku, ve kterém je vítán každý, kdo to rád intenzivní.

Úvodem pár slov z historie. Zakladatelkou, sekretářkou a první členkou Klubu intenzistů je Koláčová (Cook or die!). To ona mě naučila, že svačina chutná mohem líp, když si na ni člověk počká. Šlape do kopce a intenzivně o jídle přemýšlí. Intenzivně se na něj těší. A pak ho na tom správném kopci, když s funěním vyšlape dalších padesát schodů rozhledny, intenzivně spořádá.

Jo, dává to smysl. Větší smysl než uždibování a zaplňování žaludku kousek po kousku během celé cesty. Rozmělňování zážitku je prostě naprd. Zážitky musí být intenzivní. Říká to moje gynekoložka a věříme v to i Koláčová a já.

A teď už víš, o čem je Klub intenzistů. Chceme svět intenzivnější. Chtěj to taky!

Ulepená rozblemcanost

Karel, můj bývalý přítel, mi říkával: Ty jsi prostě extremistka. Komentoval tak i můj odchod z vydavatelství a přesun z Prahy zpátky na Moravu na vesnici. Je v tom jisté nepochopení.

Nejsem extremistka, jen upřednostňuju, pokud žiju intenzivně a věci se mi dějí intenzivně. Jsem zakládající členka Klubu intenzistů.

Chci s ním prostě trávit kvalitní čas, říká mi moje sestra Džohy, a já přesně chápu, o čem mluví. Zjistila jsem, že nekvalitně strávený čas mě přestal uspokojovat.

Začala jsem se vyhýbat lidem, kteří jen kloužou po povrchu. Chci něco cítit. Chci od nich něco dostat. Jinak pracky pryč.

A když jsem s Patrikem a jen tak zbůhdarma utrácíme čas děláním ničeho a všeho, ale spíš ničeho, propadám panice a začnu se strašně nudit. Mrdá mi v hlavě.

Nesnáším čas, který nezískává na intenzitě.

Proto zítra vstáváme ve čtyři. Je sobota a oba jdeme do práce. Shit. Ale je sobota, nejlepší den z celého týdne, a tak vstaneme ve čtyři a k snídani připravím lívance s jablečnou marmeládou (Koláčová, challenge?). Abychom to měli hezký. Abychom to měli intenzivní. Aby to prostě nebylo jen tak ledajaké rozblemcané ráno s ovesnými vločkami. A příští sobotu? Zabijačka. Jako ta opravdická, ne vstávání ve dvě ráno. A takhle si chci plnit políčko po políčku, den za dnem. Intenzivními prožitky.

Intenzivní adrenalin

Stejné je to se psaním. Čím víc času jsem na něj měla, tím míň jsem mu ho věnovala. Dnes si po práci užiju svých intenzivních deset, patnáct minut předtím, než vyčerpáním padnu, ale je v tom mnohem víc, než kdybych nad klávesnicí seděla celé hodiny. Ponořím se do toho intenzivně, protože se na svých pár slov těším celý den.

Přemýšlím o nich, když sedím ve vlaku, a pak rychle vařím čaj, chystám večeři a otevírám počítač, abych své myšlenky co nejlépe uchopila. A protože času nemám nazbyt a do hodiny od příchodu domů už musím být v posteli, prsty pobíhají po klávesnici, myšlenky víří a já sama bych si nedovolila fláknout se jen tak k nicnedělání.

Jsi-li srdcem intenzista, nejspíš ti velmi vyhovuje práce pod stresem. Jako mně. Jako Koláčové. Protože to má tu intenzitu. Vzrušení. Kus adrenalinu. Můžeš se rozčilovat, jak nestíháš. Jak tě to sere. No ale… stejně to chceš, protože tě nic neobtěžuje víc než nudných osm hodin utahaně odzívaných v pracovním poklidu.

Hledá se intenzista. Intenzivně

Rozhlížím se teď kolem sebe s větší pozorností. Hledám nové členy Klubu intenzistů. Možná je to ten řidič nočního autobusu ze včerejška. Vozí pět a půl lidí (vlastně přesně čtyři) a každého z nás si vychutná.

„Co vám to tady tak smrdí?“ ptá se paní v Hošticích. „V pekárně včera napekli moc chleba, tak s ním dneska topijó?“ #hahaha Přede mnou předstírá, že vůbec nejede na zastávku, kde chci vystupovat. Ví, že jsem nováček. V jeho rajońu poprvé. Je to kulišák. Trochu si se mnou pohraje a předvede divadýlko, aby měl prodej jízdenky nějakou intenzitu.

Mrkej stejně jako já po intenzistech ve svém okolí. A hlavně buď intenzista. Neutrácej svůj čas v blbostech a s lidmi, kteří chutnají jako naředěná polévka. Dopřej si jednou za čas něco pořádného. Něco, co má sílu. Za odměnu nebo prostě jen tak.

5 aktivit pro první exkurz do světa intenzistů

• Čůrání
  Zásadně běhám na záchod na poslední chvíli. Čůrat jen tak po troškách je dost nuda, ale když se předtím skoro pochčiješ, mnohem víc si ten úlevný pocit užiješ.
• Nasrání
  Nevztekám se často, ale když už, ať lítají talíře. Aspoň v mé hlavě. A pak je zase klid.
• Jídlo jídlo jídlo (!)
  Když jsem bun bo nam bo jeden týden den co den obědvala a občas i večeřela, za chvíli jsem se na něj nemohla ani podívat. Ovšem když jsem ho po pár týdnech, možná měsících vzala zase na milost, byla to jízda. Intenzivní. A Patrik mě teď naučil jíst třikrát denně, ale intenzivně. Začít snídaní. Vločky, ořechy, semínka. Nebo vajíčka se špekem a cibulí. Všeho hodně. A pak, když se udělá kus práce, druhé jídlo dne, oběd. V mezidobě jablka. Nebo třeba nic. Vždycky jsem jedla hodněkrát za den. Furt něco oždibovala. Můj kluk mi teď spokojeně říká: Konečně jíš jako normální běloch. Má pravdu. Jím dvakrát denně, fakt si to užiju a najednou je mi dobře.

Zdá se, že můj žaludek je intenzista a neustálý přísun nekalorické potravy ho dost sral. Chce jíst občas. A intenzivně.

• Mejdanování
  Většinou nepiju, ale když začnu pít, piju. Piju dlouho. Piju moc. A je mi pak taky moc blbě. Lísám se k záchodové míse a ne a ne ji pustit z rukou. Intenzivní hospody s kolegy z vydavatelství byly nejlepší mejdany ever. Šli jsme ve čtvrtek na jedno, dvě. A pak ten pocit, kdy se vracíš v šest ráno domů. Protančíš noc a žiješ bez ohledu na to, co bude zítra… Ne, nedá se to tak dělat každý den, ale právě proto si užiješ tu výjimečnost. Intenzivně. Pokud se ráno neprobudím nahatá na záchodě s jednou kočkou za krkem, druhou na zadku a permoníky v hlavě, vím, že mejdan za moc nestál.
• Filmový maraton
  Dívat se každý večer na telku? To nene. Ale udělat si jednou za čas seriálový maraton, nevylézt celý den z postele (maximálně na nákup k Vietnamcům pro křupky) a nechat se obklopit příběhem? Jo, to mi zní jako návod z Klubu intenzistů.

P. S.: Jednu věc Klub intenzistů výslovně zakazuje užívat intenzivně. Parfémy. Díky moc!