Kudrnatá dívka s úsměvem se dívá ven do slunečních paprsků, sedí v kavárně

Když jsou sny víc než život

Někdo žije svůj sen. Já sním svůj život.

Už jako dítě jsem se toulala ve fantazii. S doširoka otevřenýma očima se ztrácela v jiných světech. Tulačkou po vysněných místech a lidech jsem zůstala i v dospělosti. Žiju tak víc v budoucnosti než v přítomnosti. Dívám se pořád dopředu, vpřed a dál.

Přes své fantazie nevidím jasně realitu. Nevnímám ji. Podaří se mi do ní vnořit jen přes občasné přítomné okamžiky, které musejí být silné a neobvyklé natolik, aby mě nadchly. Cokoliv obyčejnějšího a běžnějšího už zase stahuje mou pozornost dovnitř, do mé hlavy a světa imaginace, kde si buduju prostředí strhující víc, než ve kterém jsem se nějakou podivnou náhodou ocitla. 

Každý máme své úniky. Někdo hraje onlinovky. Já hraju svůj život. Ovšem jen ve své hlavě. Během chvilky si dokážu vystavět celý příběh kolem své aktuální situace. Kde jsem, co tam dělám, s kým, jak se cítím, jaké dialogy vedeme.

Asociace skáčou jedna k druhé, větví se jako řeka se svými přítoky, vrství se a bohatnou. Tenhle příběh pro mě vždy bude velmi plný a uspokojující. Je totiž přesně podle mě, pod mojí kontrolou.

Jako by realita pro mě nebyla dost reálná, spíš jen doplňkem, podkladem, trpěnou kulisou pro ten jediný reálný život, který se odehrává… ano, v mé hlavě. Protože jinak se nudím. Chci víc, chci svoje fantazie, které  se vybarvují přesně těmi odstíny, jež se mnou ladí.

Bez něj je všechno prázdné, vybledlé, šedivé. Strašně pomalé, strašně nudné,“ svěřila se mi přítelkyně, když po roce na pervitinu ukončila partyhard život. Přišlo mi, jako kdyby mluvila o mém snění. Jela si na něm ve dne v noci stejně jako já.

Pro sny nevidí život

„Rád si plním sny,“ říká mi jednou večer můj muž a já přemýšlím o těch svých. Kolik přání se mi splnilo, aniž bych o to usilovala. Kolik nečekaných věcí se mi přihodilo a já si jich ani pořádně nevšimla. Jaké kouzelné náhody obohatily můj život v množství větším než malém.

A rychle mi dochází, že zatímco můj muž rád sní a splněné sny si potom užívá, já ráda sním a splněných snů si nevšímám.

Najednou vidím, jak velkou část svého života odžívám paralelně ve své hlavě. A svůj opravdový život (který je nakonec ten pravý, proboha?!) nevnímám natolik, aby mě naplnil stejným pocitem. Nemůže. Dala jsem mu Černého Petra lhostejnosti.

Stále častěji odbíhám do svých snových území pro okamžité uspokojení. Pro svých pár pilulek štěstí. 

Mé fantazie mi kradou moji přítomnost a já si ani nejsem jistá, že mi to vadí. Snad i víc nevadí? A mělo by? Musím vyjít ven, když uvnitř je mi dobře? Pokoušet se užívat to, co v mém světě není vybledlé, ale září do nekonečna? 

A nejtěžší pro mě je odpovědět si, co mě baví víc a co taky víc chci.

Život v budoucí fantazii, nebo život ve své reálné přítomnosti, která mi tak rychle zevšední a unudí? Dělám dobře, pokud si uzurpuju právo na své fantazie a nechci se jich vzdát? Jsem šťastnější, pokud si vnucuju žít podle tady a teď? Když se snažím zpřítomnit? Nebo mi hlubší prožitek dává fantazie?

Na scénu přichází pan Život

Proč nežiju své sny? Protože je sním. Tím pro mě končí. A když je žiju, už opět sním jiné sny. 

Pořád někam utíkám. Od jednoho snu k druhému. Jauvajs, to zjištění bolí.

A tak jsem se rozhodla. Už nechci milovat své sny. Chci milovat svoji přítomnost. Zbožňovat ji a bažit po ní. Vychutnávat si jí jako talíř plný tlustých hranolek s majonézou. Mňam mňam mňam a ještě si olíznout prsty. Nic nesmí zůstat nepovšimnuto, nic nepřijde nazmar, vniveč, doprázdna.

Jano, vylez z hlavy. Je čas. Čas víc žít než snít. Za dva týdny mizím do Barcelony a pak taky do Portugalska a nejspíš i do Francie. Najít své místo a odžít si kus snu. A až tam budu, nebudu snít o ničem jiném. Prostě tam jen budu. Žít. Těším se.

Postscriptum

Sny jsou pro nás důležité. Myslím ale, že nejlépe nám poslouží ve formě vizí. Potřebujeme znát své vize. Své styčné body, které ukazují, odkud kam jdeme. Naše ukazatele, které brání tomu, abychom život odžili v bezcílném chaosu.

Když ze snů udělám vize, vystoupím z hlavy do reality. Vzdávám se detailních propracování a zbavuji se tak břemene (nenaplněných) očekávání. A žiju žiju žiju!

 

Ještě nemáš dost? Dej si rum do čaje a mrkni na: