Když je doma příliš mnoho lásky

„Naléhavě potřebuji prostor pro ateliér. Beru jakékoliv nabídky. Doma je pořád nějaká práce a příliš mnoho lásky.“

Tenhle inzerát jsem si přečetla před pár dny při hledání nového bytu. Donutil mě čelit faktu, který jsem až do toho okamžiku pět let tvrdošíjně popírala. Ne že bych doma pořád měla nějakou práci, zato lásky je tady vážně nějak moc. #catladyproblems


Spoiler: Na konci tohoto článku jsou čtyři obrázky roztomilé kočičky.


Na mé židli sedíme vždycky nejmíň tři. Já a dvě kočky. Ta židle je party skládací z IKEA. #socka Velkoryse mi byl přiřazen prostor pět na dvacet centimetrů. Beru to jako kompliment svému zadku. Samozřejmě platí pravidlo ‚Kdo odchází, místo ztrácí‘, takže čaj vařím na hodiny dopředu a radši nesvačím. Pokud opustím stanoviště, obvykle už je po návratu obsazené. A když se snažím hrdinně nastolit právo a pořádek, následuje #citovevydiranibejby a předstírání sníženého IQ bytostí, které netuší, o co jako jde. Posunout se? Co? Kam? Proč? Nerozumím. Neser.

Ten okamžik, kdy si konečně přiznáš, že se dělíš o židli s dvěma kočkama a říkáš tomu co-working

Nechápejte mě špatně. Cowork je super. Čas od času. V našem sdíleném pracovišti jsem ale jediná osoba, která pracuje, a to fakt tvrdě. Dost často se sama stávám masážním křeslem nebo vyhlídkovým stanovištěm v případě samovolného umístění kocoura za krkem. #multitasking Pokud ne, jsou mi neustále podsouvány možnosti, jak vylepšit svůj pracovní hardware.

Proč ksakru místo myší neklikáš kočkou?!!

Na denním pořádku jsou i žertovné výměny klávesnice za tělo statného kocoura (jsou ale fakt fikaní, kocour je obvykle tak dlouhý jako klávesnice, takže člověk na první položení ruky nic nepozná). Probírat rukama kožíšek je prý pro mé duševní zdraví mnohem účinnější, než se vypisovat přes tlačítka. Dívání se do kočky místo do monitoru šetří oči. Oooukej, I got it!

Píšeš strašný sračky. Dovol, abych tady upravil tohle a támhle, ano, s tou náhodnou znakovou řadou bude tvůj text mnohem údernější

Co mi ale fakt vadí, je neúcta k mému psaní. Vzhledem k tomu, že jsem od první slohovky pochopila, že jsem reinkarnací spisovatelky, přičemž v tomhle ještě nemám jasno a střídám to s baletkou, vážně se mě dotýká, když mi někdo přepisuje texty. Nebo mi je upravuje ještě než vůbec dokončím myšlenku. Jako teď. ,,,,,,,,,,,,,,mjasdgwqtzerěčšw+ě<+ Díky, Heřmánku! Když už jsme u toho, bylo by taky super, kdybyste maca přestali používat jako vyhřívací podložku.

No nic, jdu si uvařit čaj a pak budu psát vestoje. Prý je to zdravější pro páteř. #takurcite


Pro jistotu, kdybyste to nepochopili, takhle vypadá příliš mnoho lásky. Za názornou ukázku reálií našeho coworkingového centra děkuji Tekilce. Lav ju bejb. I když se pochcáváš.


teki_mac