Ruce kreslí geometrické tvary rozložené krychle

Jak začít, když nevíš, jak začít

Pozor, přichází zásadní moudro: Když toho máš nad hlavu a nevíš, kde začít, prostě začni. 

Ono totiž fakt stačí jen něco udělat. Prostě něco. Začít. Zbytek se o sebe při troše vytrvalosti postará sám. Ale ten první krok, to je, oč tu kráčí. A dál?

1. Začni tím, co znáš

Nejhůř se začíná něco, o čem člověk zatím moc neví a co moc nedělal.

Jako bychom v hlavě pro daný úkol ještě neměli mapu, která nám jím pomůže projít. Pěkně skrz a bezpečně. 

Nové věci nikdy nejsou bezpečné, a proto se jimi nejvíc naučíme. Když však budeme dělat vše jen nové, může se stát, že nás neúspěch srazí a odradí od dalšího pokračování na projektu (ať už je tím myšleno cokoliv. Pro mě je projekt klidně i nový vztah). A ačkoliv je neúspěch součástí naší cesty (a učení), přesto si ho musíme zpříjemnit i drobnými radůstkami a úspěchy. 

Já dlouho, dlouho nepsala (pozorný čtenář si jistě všimnul, ehm). Nataroza spala víc jak rok. Přemýšlela jsem o nových projektech, ale byly tak abstraktní, že jsem nevěděla, jak s nimi pracovat. A tak jsem se znovu pustila do Natarozy. Pohrála si s WordPressem. Přetvořila své poslání. Styl, jak píšu. Možná to není znát, ale dala jsem tomu hodně práce a energie.

Nataroza pro mě funguje skvěle. 

Ano, Nataroza pro mě byla při restartu sázkou na jistotu, ale plní účel: znovu začít, znovu psát, znovu pravidelně tvořit. Snadněji se pak přehoupnu zas někam jinam. 

Tím chci říct: zkus si u svého projektu najít nějaký bod, který je ti známý.

Může to být rešerše tématu. Může to být seznam literatury, který si vytvoříš. Obrázky, inspirační moodboard… prostě něco, co už umíš, znáš. Místo, ve kterém jsi už někdy byl a zní ti srozumitelně.

2. Změň odpor na zvědavost

Základem našeho mozku je dinosauří amygdala, která umí jen dvě emoce. Vztek a strach. V reakci na ně nám pak radí tři věci: nehýbej se, zaútoč, nebo zdrhni. Velice užitečné v džungli, ale ne v moderním světě, kde nás neohrožuje nic. Nula nula prd, což je nejspíš příčina toho, proč jsme tak příšerně znudění.

Naše zrádná ještěrka nás často umluví dřív, než se vůbec do něčeho pustíme. Nedovol jí to. Změň strach na zvědavost.

Intuice je fajn. Číst ve svém nitru je fajn. Nechat se ovládat nevědomými procesy není fajn. Nebo vážně věříš tomu, že když se pustíš do vaření cibulačky, kterou jsi nikdy předtím nezkoušel, sežere tě tygr? 

3. Začínej často a pravidelně

Seth Godin v knize Kopni do té bedny radí, ať si ze začínání uděláme svůj nový dobrý zvyk. „Prostě začnu jako nová mantra? Může být. 

Martin mi před pár dny napsal:

  • Nejvíce odkládané činnosti mají jednoduchá a krátká řešení.
  • Nejvíce odpudivá rozhodnutí, plná bubáků, mají skvělý efekt. Povzbuzují sebevědomí a nutí k rychlým posunům vpřed. Nakonec se jich často dá využít ještě v pozdějších aktivitách.

Martin podniká a prokousává se různými věcmi. Umí začínat, nebojí se zkoušet a rád se poučí. Myslím, že tohle je skvělá příležitost, jak se něco naučit od něj. A zadarmiko.

4. Minimalizuj možnosti

Čím větší změť možností si v hlavě vytvoříš, tím menší pravděpodobnost, že se v nich vyznáš. Náš mozek na to není stavěný. Tuším, že si umíme vybrat max. ze 3–5 variant.

Pomáhá mi mind mapping.

Napiš si, co tě k tématu napadá. Pak shlukuj do množin. A z množin ti vyjde těch několik hlavních. Z nich si pak vybereš tu, kterou začneš. 

Vím, že máš pocit, že na to nemáš čas. Vím to opravdu moc dobře. Také tomuto pocitu často propadám. Nemám čas na přípravu, musím začít, začít, začít, včera bylo pozdě… Přesto se zkus zastavit, na chviličku, kdekoliv a vypnout mozek.

A pak hned zkusit vyřešit alespoň v základní rešerši, v bodech, věc, která tě trápí. Strašně moc se ti uleví. Budeš mít totiž první bod, bod nula, jasně vytyčenou startovní čáru.

Nejhorší pro mě je, když nevím, odkud kam chci jít.

Jakmile si řeknu „Ok, tak teď tohle“, prostě se do toho vrhnu. V tu chvíli už nic nepřehodnocuju ani nezpochybňuju. Zkrátka a jednoduše učiním rozhodnutí a to nějakým způsobem naplním.

5. Vizualizuj, verbalizuj

Čas vypršel, konec převalování myšlenek ze strany na stranu. Opusť svůj přetížený, příliš myslící mozek, buď ve fyzickém prostoru.

Udělej si kartičky. Nakresli si obrázek, který vystihuje, co začínáš. Črtej, pojmenovávej, tvoř. Ta hmota má obrovskou sílu. Demonstruje tvůj závazek ‚Začínám hned teď‘. 

Já si takto naposledy nakreslila jednotlivé oblečky, které chci šít. A taky život, který chci žít. A víš co? Fakt je šiju a ten život žiju.

A to je vše. Víc k tomu nevím. Myslím na vás, vy všichni, kteří nevíte, kde začít. Jsem jedna z vás. 

Photo credit: freephotos.cc