Jak poznáš svého učitele? Říká věci, které tě serou

Zážitky musí být intenzivní, abychom na ně nezapomněli. Řekla mi moje gynekoložka.

Jedna z věcí, kterou si začne rozumná holka po přestěhování z jednoho města do druhého řešit, jsou doktoři a preventivní prohlídky. Tak jsem se dostala k nové lékařce (jo, přesně k té z kolonky Láska, sex a něžnosti). Poté, co si prohlédla moji vstupní dvoustránkovou dokumentaci všech (zamlčených) chorob, operací, problémů s ano/ne odpověďmi, se na mě podívala přes brýle s červenými obroučkami (nelíčí si oči, miluju ji) a řekla:

„Víte, že když se nám některé obtíže neustále vracejí a opakují, znamená to, že bychom se měli zamyslet, co si potřebujeme v životě vyřešit? Víte, co je ta vaše věc, kterou máte vyřešit?“ „Myslím, že vím. Myslím, že jsem ji už vyřešila. Proto jsem teď už měsíc v pořádku.“ „Možná ji řešíte špatně, když se vám pořád vrací. Víte, vy na to nevypadáte, ale myslím, že jste tak trochu stresáček, že? Pořád si kvůli něčemu děláte hlavu a všechno moc prožíváte. #caughtintheact

Když se nám některé obtíže neustále vracejí a opakují, znamená to, že bychom se měli zamyslet, co si potřebujeme v životě vyřešit.

„Je důležité přijmout, že věci prostě jsou. Nejsou ani dobré ani špatné. Prostě jen jsou,“ pokračuje doktorka a já jen zírám. Potkala jsem právě svého mistra Yodu? Stanu se rytířem Jedi? A světelný meč by nebyl? „Situace, které nám vstupují do života, nejsou ani špatné, ani dobré. Prostě jen jsou. Nezáleží, co vám o nich říkají přátelé nebo rodina.“

Kdo určuje, co je dobré nebo špatné? Nikdo. Prostě to je. Jen to sledujte jako pozorovatel. Netrapte se tím, jaké to je.

„Hm. Já vím. Mám sklony k sebetrestání, když se něco nevydaří, jak bych od sebe očekávala. Psychosomatika.“ Yoda na mě zas mrkne přes brýle a opáčí: „Zážitky musí být silné a intenzivní, jinak bychom je zapomenuli. Proto je zbytečné přemýšlet, proč se to nebo ono stalo. Prostě to prožijte, užijte si ten zážitek. Každý zážitek je jen zkušenost, která nás posouvá vpřed. Pořád někam jdeme.“

„Já vím, že je to ve mně. Pořád na sebe tlačím. Mám potřebu mít věci pod kontrolou a naplňovat svoje nároky, které jsem sama sobě stanovila.

„A víte, že nemusíte nikomu nic dokazovat? Že můžete být, jaká jste, a že tak je to v pořádku?“ promlouvá ke mně konejšivě.

„Já vím. Nejhorší je, že já nikomu nic nedokazuju, respektive nikomu nic dokazovat nemusím. Dokazuju všechno jen sama sobě. Neudělal to nikdo jiný. Ani mí rodiče ani mé okolí. Prostě jen já sama. Je to kus mé povahy a nejspíš také vliv výchovy a dětství. Jsem prvorozená dcera, co měla být synem, se silným pocitem zodpovědnosti za všechny a všechno.“

Můžeš být, kým jsi. Nikomu nic dokazovat. Sama sebou jsi v nejlepším pořádku.

„Tak nikomu nic nedokazujte, ani sama sobě. Prostě jen buďte. Nezapomeňte, o čem jsme mluvily na začátku. Věci prostě jsou. Nejsou ani dobré ani špatné. Významy jim přisuzujeme jen my.“

Takhle nějak jsme si povídaly, zatímco mě vyšetřovala. Vyšetřovala, chápeš? Je to gynekoložka. Myslím, že takovou kombinaci otevřenosti jsem si ještě s nikým neužila.

Seznamte se: Janička Stresáčková

Vzhledem k tomu, že momentálně končím jedenáctý měsíc prázdnin mimo práci v korporaci, nenapadlo by mě přemýšlet o tom, že se ničím stresem. Jenomže… pravda je, že moje doktorka má pravdu. #kruci Nedokážu se zastavit, nedokážu si říct, že prostě jsem (píše o tom Salman Rushdie a píšu o tom i já. Víc si přečti tady). Trápím se tím, co není, co chci, co mít nebudu, co bych měla chtít…

Stresuju se, pokud nedosahuju výsledků, které sama sobě stanovuju. Pokud ráno nevstanu, jak jsem si večer předsevzala. Pokud neběhám tolik, kolik bych od sebe očekávala. Pokud si dovolím nedělat nic. Když kašlu na balet. Stresuju se, pokud nevím, co mám dělat.

Stresuju se, pokud nemám svůj život pod kontrolou, místo toho, abych na něj nahlížela jako na něco, co je. A já stojím někde uprostřed a jako pozorovatel se jen rozhlížím, protože víc ani nemůžu.

Šokuje mě, že mi doktorka sdělila takové moudro. Možná jsme příliš zvyklí řadit lidi podle zjevných kategorií. Do galanterie jdu pro látku, k pekaři pro chleba a ke gynekoložce na kontrolu. Ale v okamžiku, kdy připustíme, že každý může být náš učitel, vytěžíme z lidí mnohem víc. Jak mě mohlo napadnout, že si zrovna od lékařky odnesu nejdůležitější informaci svého téměř rok trvajícího restartu?

Dívej se kolem sebe a poslouchej, co ti druzí říkají. A taky si všímej, kdo tě sere, když ti něco říká. Takhle totiž často vypadá tvůj nejlepší učitel.