Máš hlad a ve spíži jen suché ovesné vločky? Najdi si holku, co tě nakrmí. Hlad ženy dojímá.

Nedávno jsem na doporučení viděla film Vražda Ing. Čerta. Obtloustlý Vladimír Menšík účelově navštěvuje osamělou dámu Jiřinu Bohdalovou, aby u ní snědl všechno, co se dá (včetně starožitného nábytku, střepů a kytek). Ona je okouzlující, zručná kuchařka a pěkně mu podstrojuje: kachní paštičku, masový vývar, husičku se zelím, šlehačkový dort… #prostreno

Inženýr Čert žere a žere a žere, mlaská, srká, chrochtá a pak sedí s vyvaleným pupkem v křesle a lituje se. Hostitelka ho zklamala. Ten nebožák má pořád hlad a cítí se být nesytý. Šla jsem do kolen. A pak mi to zasvítilo před očima a úsměv mi ztuhnul: chodila jsem s Ing. Čertem!

Jak holka pozná, že se nenaučila svoji lekci? Když se ohlédne za svými dvěma posledními vztahy a zjistí, že vykazují příliš mnoho společných znaků. Mí předchozí dva kluci byli vyžírci, každý ale trochu jiným způsobem. Jeden dokázal využít jakoukoliv šanci, kdy se něco nabízí zdarma. Poukazy, lístky na jídlo, kupony z časopisů, vstup zdarma, drink zdarma, sex zdarma. Po párty sesbíral do batohu chipsy i flašky se zbytky alkoholu, které platili všichni. Spořílek bez bázně a hany.

Druhý mě prostě jen vyžral.

Sněd jsem kuře, sněd jsem chleba. A tebe taky sním

Zpočátku mi nebyl nijak podezřelý. Asi proto, že jsem strašně milá osoba a pro druhé bych se rozdala.

Líbí se mi, když mému muži chutná. Líbí se mi, když mám s kým jíst a sdílet jídlo.

Když mě večer před první postelovou akcí ukecával s tím, že mi pak ráno udělá snídani, věřila jsem mu. Snídani neudělal. Když jsem se s ní připomněla, zasmál se a řekl mi, že se to jen tak říká, aby se holka nachytala. Počkal si, až vytáhnu z mrazáku zásoby kuřecího vývaru (poctivý s masíčkem i kořenovou zeleninou). Nechal mě k němu uvařit domácí nudle. Všechno sežral.

A pak už to jelo v rychlém sledu.

Přišel za mnou do kanceláře. Pracovala jsem přesčas, nikdo tam nebyl. Prošmejdil celou místnost. Ze stolu, kde byl erár s novinářskými úplatky, vzal čokoládu, ovesnou kaši a instantní polévky. Ze skříně, která patřila kolegyni, sebral paštiky. Byly tam tři, vzal jednu, druhou… Zamyslel se. Sbalil i třetí. Já se nestihla ani zamyslet. K těm paštikám si u mě ještě objednal chleba a bagetu. Pak to všechno k večeři sežral. Jednu paštiku si schoval pro sebe na druhý den k svačině.

Z firemních benefitů jsem si nastřádala poukazy do Wine Food Marketu. Nechal mě za ně nakoupit bagety, portugalské víno, olivy, ančovičky, sýry a sušenou šunku. Jídlo sežral. Ančovičky nechal. Víno vypil sám v posteli. Ani jednou mi nedolil.

Když jsem spala u něj, vozila jsem si jídlo s sebou. Pokud jsem nic nepřivezla, obešel krabice se zbytky, které ve společném obýváku nechal odložené jeho spolubydlící.

Vždycky něco objevil a pak mě pohostil. Třeba dva dny starou salámovou pizzou ohřátou v mikrovlnce nebo vánočním cukrovím rafinovaně vytahaným ze zadních krabiček, aby to nebylo poznat. Jednou mi koupil sendvič v Žabce. Byl v akci.

Pošírovala jsem kuře. To vezmeš dva krásné kusy kuřecího masa, ponoříš je do trošky vína a vody. Přidáš citronovou šťávu, sůl, bylinky, pepř, chilli a pomalu to na mírném ohni vaříš. Až maso změkne, roztrháš ho vidličkou a necháš ho vsáknout tu silnou šťávičku. Ízi pízi. Ňami ňami. Z téhle lahůdky si ode mě nechal pro sebe a pro své kámoše připravit bagety na cestu do silvestrovského Berlína. Kámoši mě pak nechali pozdravovat, že jsem fakt dobrá. Tak jasny, no.

Vrátila jsem se z dopoledního kurzu přípravy vánočního cukroví. Přestože bylo už odpoledne, s jídlem počkal až na mě. Přinesla jsem plnou krabičku sladkostí. Mrknul do ní. Ochutnal. Pochválil mě, jak jsem šikovná. Pak všechno cukroví sežral. Místo oběda.

K pátečnímu filmu si objednal večeři. Upekla jsem brambory, maso, připravila domácí tatarku. Přišel s hodinovým zpožděním. Nic nepřinesl. Všechno snědl. Pak vyčmuchal croissanty, co jsem koupila na snídani. Zpucnul je taky.

Po třech týdnech jsme se rozešli. Zůstala mi po něm prázdná lednička a ne příliš významná pohlavní choroba. Je fajn, že se se mnou po tom všem aspoň o něco podělil. V tomhle případě si možná mohl takovou velkorysost i odpustit.

Lepší sněžný muž, než-li žádný muž

Proč jsem to všechno dělala a neviděla? Protože jsem blbá? Ne, protože jsem prostá. Nepodezírám lidi a nevidím ojebávky. Dělá mi radost dělat radost. Nic za to nečekám a nevnímám, že se nikdo nesnaží udělat něco podobného pro mě.

Vražda Ing. Čerta dokonale ukazuje, co je holka ochotná nevidět, když chce mít kluka. Oželí neexistující (nebo měkký) sex, doplňuje lednici, usmívá se a předstírá, že si nevšimla, že je její milý drahoušek úplný debil.

Možná nás hlad dojímá. Možná to prostě máme v genetickém kódu holčičího pohlaví. Sama nevím a je to fuk. Svoji lekci jsem se naučila. Další Ing. Čert už šanci nedostane. Snad. Pokud místo něj nezaklepe Ing. Mámhlad a nespletu se. Hlad mě totiž dojímá…