Dopisní obálky svázané režným provázkem, fotografie, dopis

Dopisní výzva, týden 1

Co se stane, když odmítneš messenger, e-mail i mobil? Zavládne hluboké online ticho. Juhuuu.

S prvním dnem roku 2019 jsme s mladší sestrou zahájily novou etapu naší komunikace. Přišla s ní Lila, která zatoužila po starých dobrých časech dopisů.

Zpomalit. Počkat si. Těšit se.  

Uvědomily jsme si, že společnou online komunikací trávíme příliš mnoho času.

A i když nás neskutečně uspokojuje sdílet spolu všechny podněty, nápady, myšlenky a legrácky, co se nám každý den stanou, je pokrytecké stěžovat si, že na spoustu jiných věcí nemáme čas. Třeba na roztomilé dítě (Lila) nebo na nové projekty (já).

A tak Lila vymyslela Dopisní výzvu.

Jéde, jéde poštovní panáček

Rozhodly jsme se pár dnů před koncem roku, ve kterém jsme si vyměnily tisíce a tisíce zpráv přes messenger a stovky textovek.

„Achbože, škoda že ještě kojíš. Kdy půjdeme konečně chlastat?“, dále „To by se jeden posral. Všechny hezký chlapy z Prostějova vymetli čerti!“ či organizační sdělení typu: „Jedu do Olympie nakoupit křupky.“ a „Velice zlý pes potřebuje kakat.“ Vrcholem všeho jsou naprosto bezobsažné sms typu „Já taky“, „Haha“, „Dobře“.

Když jsme vše upřímně vyhodnotily, přiznaly jsme si, že si voláme vždy, když se kopeme do zadku. Při venčení psa. Čekání na vlak. Znuděné naštvanosti. Atakdále atakdále, pane králi. Nejvyšší čas vrátit se zpět do přítomnosti.

Rozkaz pro leden je tedy jasný: žádný messenger, žádný e-mail, žádné hovory/sms z mobilního telefonu. Back to 90’s!

Nejvíc zvláštní mi přijde, že jsme výzvu zahájily bez toho, abychom si řekly: „Zahajujeme výzvu.“ Sbohem počítači, tužku do ruky tři dva jedna teď. Nic takového. Jeden večer jsme si povídaly, rozloučily se a druhý den nastalo digitální ticho. TICHO. Jako fakt ticho.

Předem mého dopisu

„Dnes je čtvrtek 3. ledna 2019, druhý den bez SMS a internetu. Musím se přiznat, že za tuto krátkou dobu jsem měla několikrát nutkání ti napsat na messenger. Asi tak 150x. Ale jsem ráda, že jsme do tohoto našeho testovacího projektu šly,“ píše Lila v historicky prvním dopisu. 

Mám i já nutkání psát Lile na messenger jako dřív? Chybí mi všechny ty pičovinky, co jsme spolu každý den sdílely? Asi se tomu těžko věří, ale: nutkání mám, jinak mi nechybí nic.

Dopisování je skvělá zábava a uspokojuje mě víc než chatování online. 

Co je probůh ta Dopisní výzva?!

Máme to promyšlené.

  • Píšeme si dopisy. Jinak si nepíšeme nikam nic.
  • Navštěvy se předem neohlašují, prostě zazvoní u dveří. Dotyčná osoba buď bude doma, nebo ne.
  • K naléhavému kontaktu slouží telefonní budka. Žádnou jsme zatím ve svém okolí nenašly, ale pevně věříme, že nějaké ještě existují. 

Končí týden 1. Týden, kdy jsme zahájily Dopisní výzvu a vyměnily si po jednom psaní. Pokračování na Nataroze nejpozději příští neděli. 

Photo credit: freephotos.cc