Zadání: Popište svoji obvyklou cestu do práce (nebo do školy) očima někoho jiného…
Úroveň: expert
Vylosovaná slova: červ, hnízdo
Vylosovaná postava: křiklavý snowboardista
Jednou jsi tam ředitel
Prásk. Domovní dveře se za mnou zavřely a není cesty zpět. Směr je jasný, plnou parou vpřed. Rovnou do školy. Tím pádem tedy i do práce. Zdravím sousedku, která si u začouzené plechovky dává kouřovou. Sjede mě znechuceným pohledem jako červa, kterého se sluší a patří zašlápnout. Ať se snažím sebevíc, tady mi pšenka nepokvete. Vykoktám něco na pozdrav a cítím, jak mi rudnou uši. Trapáku, nadávám si v duchu.
Znáte ten vtip o chlapečkovi, který pláče mamince, že nechce chodit do školy, protože ho děti bijí a učitelé se mu smějí? A maminka mu odpoví: nepřichází v úvahu, do školy chodit musíš. Jednou jsi tam ředitel… tak to jsem já. Ředitel, který se ráno budí se staženým žaludkem a knedlíkem v krku. A dodnes netuší, jak se stal ředitelem. A nejhorší je, že i s tou maminkou bydlím. V dvoupokojovém bytě v malé bytovce, která sousedí s bývalým JZD. Všudypřítomný pach koňského hnoje cítím, ať se hnu kamkoliv.
Nad sebou uslyším vzrušený jekot, vzhlédnu k vlaštovčímu hnízdu. Prchám. Nechat se posrat, na to mám školu. Vlaštovky ať dnes obslouží někoho jiného. U chodníku prudce zastaví dodávka a vyskočí z ní křiklavý snowboardista. Začínám pochybovat o tom, že jsem se probudil. Kde se tady ksakru bere v půlce května snowboardista oblečený jako Jane Fonda na lekci aerobiku?!
Text patří do série Spisovatelská výzva, díky které postupně vytvořím třicet kusů. Více o výzvě na stránkách Renenekuda.cz.