Další lekce z oblíbeného návodného seriálu Jak se stát kočkou: když něco děláš, dělej to pořádně, bez ohledu na to, co si o tobě myslí ostatní.
Můj kocour Hvozdík, ten větší (eufemismus pro tlustší) a mourovatý, našel už v dětství intenzivní zalíbení v pro kočky obvyklé činnosti. Neskutečně se vyžívá v hrabání na kočičím záchodku.
Hvozdíkova vášeň se mimo jiné projevuje tak, že v bedně po vyčištění vždycky strašně rád sedí. Prostě si hodinku pohoví jako v nejluxusnějším pelíšku, zatímco ostatní kočky venku přecházejí nervózně a připochcaně s nohama křížem (jak to u nás obvykle vypadá si přečti tady).
Své oblíbené aktivitě se Hvozdík věnuje se stejnou náruživostí, s jakou mě pronásleduje, když chce jíst. Což znamená, kdykoliv mě vidí. Což znamená pořád. #catladyproblem
Kromě běžných denních hodin se Hvozdík v hrabání procvičuje také v jeden velmi specifický čas, a to vždy mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. Slyšeli jste už někdy kočku rozhazující bentonitové stelivo v plastovém záchodu těch největších, tedy jumbo rozměrů? Představte si obří láhev plnou malinkatých kamínků, kterou vám v nepravidelných intervalech někdo potřásá přímo u ucha. Asi podobný zvukový zážitek to je. Přímo uprostřed noci a hlubokého spánku.
Nevidím, neslyším
Hvozdíkovi je fuk, že na něj vykřikuju sprosťárny. „Hvozdíku, ty kurvo, běž už z toho hajzlu, do prdele. Chci se vyspat, do piči už. Ráno vstávám, jebko zasraná. Někdo ty peníze na to tvoje sraní vydělávat musí.“
Co na tom, že za to dostává čočku. Co na tom, že se ho ostatní ze sobeckých důvodů snaží odradit. Jemu to jedině takhle dává smysl.
Hvozdík hrabe. Hrabe a hrabe. #hardworker Šest kilo živé váhy přehazuje kamínky z jednoho rohu do druhého. A pak zase naopak. Pěkně důkladně přesně tak, jak ho to baví a jak to chce jen on sám. Nebere ohledy na ostatní. Nevnímá nic než jen sebe v hrabání. Kdyby četl seberozvojovou literaturu, řekl by si: „Doprdele, to jsem ale dneska chytnul kurevsky dobrý flow.“
Jsi kočka. Nenech se rušit
Hvozdík se jako správná kočka nenechá zmást. Ví, co chce. Ví, proč to dělá (a je mu fuk, že to ví jen on sám). A když to dělá, dělá to pořádně bez ohledu na to, co si o tom myslí ostatní.
Dělej všechno tak, aby ti to stálo za to.
Přestože mě Hvozdík každou noc neskutečně sere, vždycky si díky němu uvědomím, co je pro mě podstatné. Věřit tomu, co dělám. Věřit v sebe sama. Dělat všechno tak, aby mi to stálo za to. Dělat všechno tak, abych si to užívala hlavně já sama. Jít do toho naplno. Slyšet hlasy druhých, ale řídit se tím, co chci já. Nenechat se svést z cesty.
Jsem kočka. Věřím tomu, co dělám, bez ohledu na to, co si o mně myslí ostatní. Mě neznejistíš.
Baví tě tohle čtení o rozkošných chlupatých mazlíčcích? Mrkni na 9 snadných kroků, jak se stát kočkou