Jsem v tom. Na druhý pokus ve Spisovatelské výzvě Reného Nekudy.

Mám ráda výzvy. With challenge comes change, vykřikuje má oblíbená lektorka tabaty, když má podezření, že její ovečky začínají umdlévat. Mám ráda výzvy. Aspoň drobné, maličké. Víc než jako výzvy je vnímám jako možnosti. Možnost, že se něco může stát. Něco se může otevřít. Něco změnit. Něco přijít a něco jiného odejít (jako třeba svaly a špeky při tabatě).

Výzva je možnost. Učím se od ní nic nečekat, vytvářím tím prostor, který se může naplnit čímkoliv.

A stejně jsem na druhý pokus přistoupila i ke Spisovatelské výzvě.

Jak takhle legrácka funguje?

Zadáš svůj e-mail na stránkách Reného Nekudy, každý den dostaneš zadání, každý den píšeš, každý den si odškrtneš jeden splněný úkol. Zadání si můžeš opepřit dalšími náhodně vylosovanými slovy a postavou navíc. Každý úkol má 3 úrovně obtížnosti (Začátečník, Pokročilý  a Expert) + jsou všechna zadání variována pomocí náhodného generátoru slov a postav (podrobnosti najdeš u Reného, kde si mimo jiné můžeš spustit svoji vlastní výzvu). 

Hned u prvního zadání jsem věděla, že mě na ní budou štvát stejné věci jako poprvé. Úkoly jako pro školní slohovku, která si ovšem poprvé v životě můžu přizpůsobit podle svého. Nikdo mě neznámkuje a já si to chci užít. 

Myslím, že zadání stejně jako pravidla a pokyny mají sloužit mně, ne já jim. Tak například rozkošnicky klopím jogurt, na kterém je napsáno ‚Neklopit!‘. Přecházím na červenou (když nic nejede) a místo po chodníku chodím po silnici (protože bydlím na vesnici).

Proto i Reného zadání beru jako možnost, nikoliv povinnost. Nechávám svá slova, ať se píšou, jak potřebují. Někdy využiju oba výrazy z generátoru slov, jindy začlením i přidělenou postavu. Mnohdy z postavy zůstane pouhé slovo. Pro každý úkol si volím expertní úroveň, tedy dvě náhodná slova a jedna postava navíc k začlenění do příběhu.

A tak každý den píšu, jako tančím – srdcem, ne hlavou nebo očima.

30 nocí, 30 textů

Je 1. června 2020 a Nataroza vstala z mrtvých. A ode dneška tady najdete každý den jeden můj text. Neuhlazený do tvaru, servírovaný ve své nejvíc raw podobě. To je upřímně ta největší výzva a autorská nahota.

Už teď vidím, že mnohé z načrtků se stanou základem pro vyladěnější texty. Začaly mě zajímat osoby, které se mi najednou zjevily na papíře a já prostě strašně nutně potřebuju zjistit, jak si budou žít dál.

Mám chuť si s nimi dát víc než jen jedno pivo.