Čau, jsem tvůj problém a něco tady pro tebe mám

Je problém vždy synonymem pro příležitost?

Každý problém ti přináší dar, jsou poslední slova, která se mi promítnou v hlavě, než před usnutím zavírám rozečtenou knihu. Iluze. Tak se ta kniha jmenuje.

Pamatuju si, jak jsem si přesně tohle myslela, když kamarádka Anička s manželem řešili situaci s velkým S. Stalo se: nečekaně se jim rozbila trouba a museli vybrat celý nový sporák. S chladnokrevným odstupem člověka, kterého se to netýká, jsem nechápala jejich přístup. Všechno je problém. Všechno je stres. Všechno je veliké, zásadní a dramatické. Proč? Je to jen trouba. Skvělá příležitost udělat si radost a vybrat jinou, novou, lepší.

V komplexu všech opravdu vážných problémů je to drobnost. Spíš nepříjemnost než problém.

Užij si svou příležitost, pokrytče

Má chladnokrevnost mě opouští, když krátce po přestěhování do pro mě nového, avšak datem narození značně starého bytu dochází k nečekanému problému. Upeču muffiny, napadá mě jednoho volného odpoledne. Strouhám jablka. Chystám těsto. Zapínám elektrickou troubu, v troubě to práskne, elektřina se vypíná. Nejen jeden okruh, ale v celém bytě. Temno. Jističe v předsíni na situaci nic nemění.

Zuřím. Panikařím. Jestli to odprásklo obvody, budou se muset dělat úplně nové rozvody. Majitelka mi už něco o ne zcela ideálním stavu zásuvek a vůbec všeho naznačovala. Nalévám si vlastní meducínku a snažím se dívat na problém jako na příležitost, ale co za příležitost chceš najít v bytě, který ti celý rozkopou kvůli elektrice? Stále zuřím. Stále panikařím. Jsem už ze všeho unavená. Ještě jsem se ani nezabydlela a už je všechno v prdeli.

Věčná optimistka Lila by nejspíš řekla: Kitty, to je super, určitě najdeš ve stěně nějaký tajný zazděný výklenek a v něm bude poklad! Hm…

Ale já stále zuřím. A stále panikařím. Všechno vzdávám. Nechám problém, aby ovládnul moji mysl. A pak se prostě vznesu. A povznesu. Muffiny jdu dopéct k dědovi. Nechám problém doma a vyrazím podle plánu na výlet. Vypálená elektrika? Koneckonců je to jenom nepříjemnost, no ne? A vůbec, ještě nikdy jsem rozkopaný byt neviděla. Zažiju, co jsem nezažila.

Potřebuji čas

Vše, co se nám děje, má v našem životě své místo. Můžeme se zlobit. Můžeme plakat. Litovat se a obviňovat, koho a co se dá. Dřív nebo později ale zasadíme událost do kontextu našeho života a najdeme její smysl. Každé zpoždění vlaku, nečekaná změna plánu a rozbitá sklenička má svůj význam. Podvol se plánu, který nikdy nemůžeš kontrolovat.

Co jsem se naučila:

  1. Už se nedívám povzneseně na problémy druhých. Hlídám si, abych se dost povznesla nad ty svoje.
  2. Jsem zvědavá. Jsem zvědavá. Jsem zvědavá.
  3. Problémy neexistují. Vše jsou jen příležitosti. Je na mně, jak se k nim postavím.

Mimochodem, žádné kopání se nekonalo. Stačilo nahodit jistič. Ten druhý, na chodbě, který mi až do toho okamžiku zůstal utajený. Nojo. Haha. Hihi. Hoho.