Jak využít prosincového třpytu a pozlátka ve svůj prospěch?

Během třeštícího adventního období vždy zatoužím po samotě a klidu. Jako bych se potřebovala ponořit pod hladinu své duše, abych pak mohla zase vyplavat a zhluboka se nadechnout.

A jak jsem nedávno zjistila, nejsem v tom sama. Světící biskup pražský Václav Malý v rozhovoru pro Český rozhlas otevřeně říká:

„O adventu odmítám mnohá setkání z důvodu, abych vůbec neztratil smysl pro advent jako takový. Není to z důvodu, že bych nějak přehlížel lidi nebo že bych si myslel, kdoví co jsem, ale abych si zachoval svou duši.”

Advent. Nic nechtít, nic si nepřát. Venku i uvnitř ticho jen.

Není to snadný úkol. Předvánoční období přímo vybízí k neustálému setkávání. To máme: vánoční trhy a horká pitíčka s alkoholem, vánoční večírky a firemní akce, nekonečné nákupy v obchodních centrech… Jeden by se v tom skoro ztratil.

Tolik se díváme ven a kolem sebe, až zapomínáme na sebe.

Ve světle vidím svou tvář

Duchovní Václav Malý v rozhovoru také říká: „Nebudu se tady pohoršovat nad konzumem, to už je taková otřepaná fráze, ale bohužel advent ztratil naprosto svůj ráz. Původně to měla být doba ztišení, doba usebrání, po které vplujeme do té velké slavnosti světel, což jsou Vánoce.“ 

A pokračuje zamyšlením nad tím, že už od listopadu je kolem nás plno ozdob, zlata, záře a třpytivých reklam. Malý navrhuje, abychom se tím inspirovali k hledání svého vnitřního světla. 

A to světlo, které nás ozařuje, nám dává příležitost vidět svoji vlastní tvář. Ztišit se, zastavit se, podívat se na sebe a do sebe.

„Dneska to všude září, vánoční stromky jsou už několik týdnů před Vánoci, proto si myslím, že je dobré se zamyslet nad světlem jako takovým. Ve světle člověk vidí svou tvář.

To platí i v duchovním světle. Když se člověk ztiší, zastaví a podívá se na sebe, tak se začne také trochu, pokud má dobrou vůli, čistit, protože máme zaneřáděné nitro všeličíms a je dobré udělat takový vnitřní úklid,“ navrhuje katolický kněz. 

Světlo v duši, v srdci klid

A ta myšlenka se mi zalíbila. V čase adventu se snažíme uklidit a rozzářit svá města a ulice, své domovy i kanceláře, ale možná trochu zapomínáme na sebe. A je to škoda, protože lepší příležitost už během celého roku nedostaneme. 

Nezapomínejme uklidit a rozzářit sebe sama.

Když prosmýčíme svá zákoutí a trochu si na ně posvítíme, špatné se ztratí a to hezké se dostane na povrch, jako když setřeme stoletý prach z polic, stolů a zrcadel. Taky můžeme vyházet, co už k nám nepatří, a udělat si místo pro všechno nové, co přijde v dalším roce. 

Vím, zní to zvláštně, ale… pojďme zářit.

Vyměňme obvyklou depresivní nabručenost a uhoněnost za vnitřní klid a kromě spousty žárovek na vánoční stromečku rozsviťme i světlo v sobě. 

 Myslím, že to je ten nejkrásnější dárek, co si můžeme vzájemně dát.  

Photo credit: freephotos.cc